ABOUT SILVERTONE (MONOTYPE RECORDS)
Angélica Castelló / SILVERTONE E IL SENTIMENTO OCEANICO I Monotype Records
Silvertone e il sentimento oceanico es sobre un gran barco alejándose…
Angélica Castelló
Obra solista de la flautista, compositora y artista sonora mexicana Angélica Castelló, editada bajo el sello discográfico polaco Monotype Records.
El formato de la grabación es en cinta magnética compacta, un medio de registro que materializa, de cierta forma, la experiencia física y mnemónica de la obra de Castelló. Los materiales que componen la grabación son un despliegue del inventario sonoro con el cual Angélica ha experimentado y desarrollado un lenguaje musical propio durante gran parte de su trayectoria artística. Elementos como la flauta, dispositivos electrónicos, distorsiones, juguetes baratos, feedbacks, voces, ukeleles, entre otros no especificados, crean un espacio sonoro inmersivo que comprende tres secciones lado A1- “Adela Aurita”, lado B1 “Tuba Piece” y B2 “Limacina (Blütenschmuck)”.
La primera pieza de este tríptico, “Adela Aurita”, es un oleaje de sonidos electrónicos y murmullos de voces filtradas que esboza un paisaje aural lleno de figuraciones marinas referentes al viaje. La segunda pieza que inicia el lado B, “Tuba Piece”, posee una narrativa sonora intricada y entretejida por parvadas de gaviotas electrónicas, voces lejanas, mensajes en clave Morse y el acompañamiento de un ukelele que conduce a la última sección de esta traslación sonora, “Limacina (Blütenschmuck)”, pieza que desenvuelve el material sonoro hasta expandirlo y conducirlo al desbordamiento.
Silvertone e il sentimento oceanico es una nave que se fragmenta, al distanciarse, en vestigios incandescentes, abismales, inescrutables, que surca un océano estelar de reminiscencias en el cual comprender es recordar; donde imágenes, de existencia inmaterial, inundan la escucha.
1.- Angélica Castelló – Silvertone e il sentimento oceanico [Monotype]
Angélica’s cassette, produced by Martin Siewert, allures us from the first seconds with its huge palette of emotions. The lavishly packaged tape is dedicated to her grandfather, Manuel Castelló-Tárrega y Arroyo,[4] who fought (and was badly wounded) in the Spanish Civil war and who later was a part of the Spanish Republican exile in México. The first piece is the longest, inspired by Adelita del Campo[5] (a legendary Spanish anarcho-feminist dancer/actress), and the piece title suggests an exploration of the symbolism of the adelitas[6] or female soldiers of the Mexican Revolution. In terms of instrumentation, distorted frequencies and feedback –both not always used for abrasive purposes– tend to predominate, as well as radio captures, field recordings and electronic toys that add color and decontextualization. The woodwind instruments that Angélica specializes in also feature, such as the recorder and the Paetzold bass flute, both played through analog effects pedals. Other instruments are played in a more traditional fashion such as the ukulele—used with a dazzling effect in the second track (“Tuba Piece”) and in the final composition, “Limacina (Blütenschmuck)”, which combines ukulele melodies and fluctuating tones with grandeur and melodic elegance. In words of the composer, this music is basically “about a big ship leaving”,[7] and this release is a stellar addition to Angélica’s solo work, kicked off a couple years ago with the also compelling Bestiario.
Angélica Castelló: Silvertone e il sentimento oceanico
Monotype Records (http://www.monotyperecords.com)
Mexičanka, která se na sklonku milénia usadila ve Vídni, absolvovala akademické hudební vzdělání v Mexiku, Montrealu, Amsterdamu a Vídni. Castelló je výraznou osobností, která bezesporu patří k nepřehlédnutelným postavám současné hudby. Kromě vlastního hraní a komponování, ať už pro vlastní uskupení či na objednávku, hudbu vyučuje a taktéž organizuje koncerty (např. Neue Musik in St. Ruprecht, pravidelný otevřený cyklus koncertů zaměřených na současnou hudbu, prezentovanou v nejstarším vídeňském kostele).
Ačkoli dosud ctí starou hudbu (Ensemble fiori musicali), jejím nejpřirozenějším prostředím, v němž se pohybuje jako medúza ve vodě, je elektroakustická improvizace. S lehkostí vlastní měnlivému mořskému tvorovi kombinuje jak různá pojetí hry na subbasovou flétnu, tak i množství elektronických prostředků.
Ve většině skladeb Angélicy Castelló můžeme hledat nějaký příběh, ať už více či méně abstraktní. Na jejím aktuálním sólovém albu vydaném v limitované edici modrých kazet najdeme na straně A akvatickou jednoaktovou operu z roku 2011, inspirovanou pohnutými osudy hned několika postav, k nimž celkově odkazuje název skladby Adela Aurita. Vystupují zde: Medúsa, již Pallas Athéna podle Ovidia proměnila v obludu; Adelita, pojmenovaná podle sestry dědečka Castelló; Adela del Campo, jež byla španělskou bojovnicí proti Frankovu režimu, herečkou a tanečnicí, komunistkou a feministkou, a v občanské válce prchala na lodi, na níž byl i zmiňovaný dědeček; sbor Adelit, bojovnic z mexické revoluce; a pak sbor medúz, jejichž latinské pojmenování je Aurelia Aurita – tento druh medúzy Angélice Castelló učaroval svou krásou a posloužil jako inspirace i pro výtvarně vyvedený booklet kazety. Hudebně je skladba Adela Aurita mnohovrstevnatou koláží zvuků ambientního charakteru, musique concrète, rozhlasového vysílání a několika míst s rozpoznanými otisky flétny. Jemně zamlžené hlasy z rozhlasových záznamů spolu s hučením ponorkového charakteru evokují vodní svět (a možná i vybízejí k poslechu ve vaně, sauně či jiných lázeňsko-relaxačních prostorách).
Na druhé straně kazety najdeme dvě skladby, v nichž slyšíme více zvuků tvořených akustickými nástroji, především strunného a perkusivního původu. Rádio zde opět tvoří nosný hudební prvek, zato terénní nahrávky bychom zde hledali těžko. Druhá část může ve svém závěru připomenout některé hutnější, počítačem deformované kytarové plochy Christiana Fennesze, z kterých se náznakově vynořují melodie, obdobně jako různá stvoření na hladině oceánu. Tato skladba, Limacina (blütenschmuck), byla původně hudbou ke krátkému filmu z roku 1920, prý o starých dobrých rodinách, které se rády procházejí.
Celé album se line v jemně melancholickém modu a i bez většího úsilí je při poslechu velmi snadné vnořit se do hučícího ticha podmořského světa. Ideální společník pro milovníky snových ploch.
Ukázka zde: https://soundcloud.com/monotyperec/angelica-castello-limacina